Halloween
31. 10. 2008
Podzimní veselice
Naši předci museli mít na podzim pěkné roupy. Jen tak si dokážu vysvětlit tu přehršel podzimních svátků a oslav. My to máme pestřejší o střet dvou kultur. V rychlém sledu se vystřídají Halloween, Dušičky, Den díkuvzdání, Mikuláš, Vánoce a Silvestr.
Svátek duchů - svátek vycházející z keltské mytologie
aneb
co je to vlastně halloween?
31. 10.
Dnešní den, tedy předvečer svátku Všech svatých, jak jej nazývá křesťanská tradice, byl slaven od pradávna Kelty. Věřili, že v ten den mají duchové zemřelých možnost vyjít mezi živé, a tak nosili různé masky, aby je duchové nemohli poznat. Noc začínající západem slunce 31. října a trvající do východu slunce 1. listopadu, byla tou nejčarovnější nocí roku, kdy se duše mrtvých mohly vracet z "druhého břehu", aby navštívily svůj bývalý domov (předěl mezi světem živých a královstvím neživých je nejmenší).Tento svátek se tedy slaví poslední noc keltského roku, halloween je tedy původně starý keltský zvyk, známý jako "Samhain" a znamená "Konec léta". Noc Samainu, jak už se řeklo - nejmagičtější v roce, strhávala hranice mezi světy, aby se mísili živí a mrtví. Z tajuplných koutů krajiny, kopců, vřesovišť či ostrovů vycházela přízračná vojska dávných bojovníků a mocností z jiných světů (viz náš Blaník). Krajinou se rovněž potulovaly i mocnosti zla, síly temnot a přízraky. A právě proto se v této magické noci posazovala svítící lucerna vyřezaná z tykve nebo tuřínu před krytý vchod do domu nebo přímo v okně. Měla sloužit jako ochrana proti zlomyslným duchům a zároveň vítat zemřelé předky. Jako zdroj světla byly používány hořící kousky uhlí, později se do dýní usazovala svíčka. Když evropští osadníci (zvláště Irové) přijeli do Ameriky ( kde se později svátek ujal pod názvem halloween - zkratka, či spíše zkomolenina z anglického výrazu pro den, přesněji večer Všech svatých - All Hallows' Evening), objevili praktickou věc: zde rostoucí v Evropě neznámé dýně jsou větší a lépe se hodí pro vyřezávání než řepa používaná na starém kontinentě. Halloween tak nabral "druhý dech" a byl od 19. století slaven dokonce ještě více než dříve… Dnešní zvyk zapalovat dušičkové svíčky je pozůstatkem těchto dob, kdy se zapalovaly ohně, aby bludné duše našly světlo a teplo a marně nebloudily krajem.
(upraveno podle sweb.cz a jiných www stránek )
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář